Taneční orchestry a soubory v Pardubicích

Období 1950 - 1990

Zpracoval: Radek Pilc, © 2000, odborná spolupráce: Jaroslav Khail, Mgr. Jindřich Pavlík

 Prvním velkým pardubickým souborem, který hrál v klasickém big bandovém obsazení, byl Estrádní a taneční orchestr Závodního klubu Tesla Pardubice. Ten byl oficiálně založen v roce 1950 a jeho zakladatelem a dlouholetým dirigentem byl vynikající klarinetista a saxofonista Oskar Kmoníček. Ten ve čtyřicátých letech 20. století působil postupně v profesionálních orchestrech – Orch. Karla Vlacha, Gustava Broma a Jaroslava Maliny. V roce 1947 se přistěhoval do Pardubic, kde se mu během tří let podařilo sestavit orchestr z převážně mladých, v některých případech dokonce jen šestnáctiletých hudebníků. Zpočátku však narážel na nezájem, protože v té době vrcholila éra tzv. kavárenské hudby. Orchestr hrál v obsazení 5 saxofonů, 4 trubky, 3 trombony, piano, kontrabas a bicí nástroje. Hudebníci se scházeli na zkouškách pravidelně dvakrát týdně. Repertoár tvořily domácí i zahraniční skladby získané převážně od orchestrů Karla Vlacha a Gustava Broma. Pro orchestr tvořili také Vlastimil Hála a Miroslav Ducháč. Skladby byly zpočátku pouze orchestrální, ale soubor brzy přešel i na zpívaný repertoár.

V roce 1952 začal orchestr pravidelně vystupovat v kavárně U jezírka, v Rotundě v Tyršových sadech a přes zimu v Hotelu Grand. V letech 1956-58 hrál orchestr ještě v letní zahradně a kavárně Hotelu Zlatá štika. Orchestr si velmi brzy získal velkou popularitu. Na jeho koncerty se sjížděli posluchači nejen z nedalekého Hradce Králové, ale dokonce až z Jihlavy či Karlových Varů.

Svého vrcholu dosáhl orchestr v roce 1958, kdy vyhrál celostátní soutěž tanečních orchestrů v Plzni. Do vítězného programu patřily například skladby Směs melodií Jaroslava Ježka nebo slavná Granada Augistina Lavy. Od té doby nastal postupný ústup ze slávy. Od 1. ledna 1960 se obsazení zmenšilo na pouhých 9 členů, název se změnil na Taneční orchestr ZK Tesla Pardubice. Mění se i působiště, tím se stává nově otevřená kavárna Letka na sídlišti Dukla. Soubor dále hraje v obsazení 3 saxofony, 2 trombony, trubka, piano, kontrabas a bicí nástroje.

V průběhu 60. let zažívá orchestr řadu změn. Na dirigentském místě se vystřídali skvělí muzikanti: Ing. Vladimír Popelka, skladatel a aranžér, který se po odchodu z Pardubic a krátkém profesionálním působení v brněnském orchestru Mirko Foreta stal pravou rukou dirigenta Tanečního orchestru Československého rozhlasu v Praze Josefa Vobruby a druhým dirigentem tohoto špičkového tělesa. Dále pak trombonista Miloslav Menšík a saxofonista Stanislav Kopecký.

V letech 1965-68 stál v čele tělesa opět Oskar Kmoníček, který se věnoval velmi intenzivně vyhledávání mladých talentovaných hudebníků. Do kapely tak postupně přicházejí saxofonista Ladislav Hruš, pianista Václav Kolář (působící od r. 1972 převážně v zahraničí), baskytarista Bohumil Říha a hráč na bicí nástroje Jindřich Pavlík. Posledně jmenovaného si vybral Oskar Kmoníček v r. 1969 za svého zástupce. Pod jeho vedením se soubor opět zviditelnil a rozrostl postupně na 13 členů. Hlavním sídlem zůstala taneční kavárna Letka, kde každé vystoupení začínalo hodinovým jazzovým koncertem. Orchestr velmi brzy zahajuje i zájezdovou koncertní činnost v rámci celého kraje, o prázdninách pak menší tělesa získávají angažmá i ve vzdálenějších společenských centrech.

V repertoáru orchestru se kromě jazzu a klasického tanečního repertoáru objevily i skladby ovlivněné nastupující beatovou vlnou. Od r. 1971 a zejména pak po r. 1975 orchestr nahrál řadu orchestrálních skladeb v hudebním studiu Československého rozhlasu v Hradci Králové, kde se už tehdy dirigent Jindřich Pavlík uplatnil jako aranžér a skladatel.

V letech 1979 – 1985 absolvoval orchestr 11 zahraničních zájezdů zejména do tehdejší NDR. Ve stejné době se toto těleso intenzivně věnovalo výchově mladých posluchačů prostřednictvím tematicky zaměřených výchovných koncertů, které průvodním slovem provázel Dr. Bohuslav Vítek, prof. Gregor Vavřina a moderátoři Čs. rozhlasu Hradec Králové.

Taneční orchestr ZK Tesla Pardubice ukončil svoji činnost v roce 1985. V průběhu jeho existence se v něm vystřídala celá řada výborných muzikantů, např. trumpetisté Oldřich Reinberk, Ladislav Korec, František Fidra, Miroslav Kvasnička, Vlastimil Hutla, ing. Ladislav Koula, Milan Zahradník, Vladimír Říčař, Milan Reinberk a další, trombonisté Karel Pacák, Zdeněk Bittner, Zdeněk Křivánek, Miloslav Menšík, Jaroslav Slavíček, Josef Valenta a další, saxofonisté Jaroslav Zeman, Vítězslav Prácheňský, Oskar Kmoníček, ing. Vladimír Popelka, Václav Rabas, Ladislav Hruš, Milan Jelínek, Jaroslav Kocourek a další, pianisté Ivo Pavlík, Jiří Vondráček, Bohuslav Ondráček, ing. Jiří Štusák, Václav Kolář, Ladislav Jelínek a další, kontrabasisté Jiří Fiala, Jiří Šubrt, ing. Jan Zedník, Bohumil Říha a další, kytaristé ing. Jan Zedník, Jan Jakšl, Jiří Beneš, René Košař a další, bubeníci Zdeněk Vondra, Jiří Klaban, Jindřich Pavlík, Milan Lejhanec, Milan Jelínek a další.

S orchestrem vystupovala řada populárních zpěváků, např. Libuše Marešová, Anna Reimanová, Zdeněk Reitknecht, František Jedlička, Mirek Polák, Jitka Netrefová, Eva Navrátilová, Michaela Růžičková, Jitka Vacková, Josef Koupil, Vilém Bošina a další. V 60., 70. a 80. letech se řada uvedených muzikantů profesionalizovala a působila na domácí scéně, ale i v zahraničí.

Na přelomu 70. a 80. let vytvořil saxofonista Ladislav Hruš z členů velkého tanečního orchestru ZK Tesla Pardubice jazzové sdružení, které pojmenoval LHQ, později i jako LH Quartet. Jeho působení začalo ve známé pardubické vinárně Paříž, kde do repertoáru stále častěji pronikaly skladby z oblasti pop music. Přesto umělecké kvality kvarteta a později kvinteta neustále stoupaly, o čemž svědčí jednak řada nahrávek v Čs. rozhlase Hradec Králové a četné zahraniční zájezdy, tak i skutečnost, že tento soubor pod vedením Milana Reinberka účinkoval na pardubické hudební scéně i mnoho let po roce 1990 i jako pěvecký jazzový soubor.

Souběžně s Estrádním a tanečním orchestrem ZK Tesla Pardubice působil v 50. letech Taneční orchestr ZK Chemoprojekt. Soubor vznikl v roce 1953, hrál taneční swingový repertoár, a to nejprve v tzv. švédském obsazení (5 saxofonů a kompletní rytmická sekce), později ve velkém big bandovém obsazení. Důsledkem velkých provozním nákladů se orchestr v roce 1956 rozpadl, někteří muzikanti přešli do jiných pardubických uskupení. Patřili mezi ně trumpetisté Jaroslav Diewok a Ivo Preis, saxofonista Zdeněk Slabý, kytarista Otto Stelzer a pianista Jiří Vondráček. S orchestrem vystupovala zpěvačka Hana Černochová.

Dalším orchestrem vzniklým v roce 1954 byl Taneční orchestr ZK Mlýny a Pekárny Pardubice. Jeho zakladatelem byl trombonista Václav Hovorka. Orchestr hrál zpočátku v dixielandovém obsazení. Repertoár tvořily převážně instrumentální skladby.

V roce 1956 přichází do souboru saxofonista Jaroslav Khail a ještě téhož roku se ujímá taktovky. Od roku 1958 začal dixieland vystupovat po Kmoníčkově tanečním orchestru v Rotundě a v kavárně U jezírka. Začátky byly obtížné, po velkém big bandu obecenstvo podstatně menší soubor s jiným žánrem nechtělo přijmout. Ale už po měsíci si posluchači zvykli a Rotunda i Jezírko byly naplněny do posledního místa. Roku 1959 přešel dixieland pod nového zřizovatele dostal název Taneční orchestr Parku kultury a oddechu Pardubice. V té době s orchestrem vystupovaly začínající zpěvačky Marta Kubišová a Helena Vondráčková. Z tohoto období pocházejí také první rozhlasové nahrávky Heleny Vondráčkové.

V průběhu 60. let Jaroslav Khail zvětšoval orchestr do obsazení 4 saxofony, 3 trubky, 2 trombony, piano, kytara, baskytara a bicí nástroje. Dixieland ale vystupoval i nadále. Velký orchestr dosáhl vynikajícího úspěchu v roce 1964, kdy vyhrál celostátní soutěž big bandů v Ostravě. V té době s kapelou vystupoval klavírista a skladatel Bohuslav Ondráček, klavírista Karel Pečínka, kytarista Otto Stelzer, bubeník Jan Caha, trombonisté Miloslav Menšík a Ivo Kopecký (který později působil v Orchestru Karla Vlacha), americký zpěvák a trumpetista Martin Lulich (který v Čechách studoval), trumpetista Jaroslav Lautner (později 1. trumpetista v Orchestru Karla Vlacha) a trumpetista Ing. František Bárta, který od té doby působil v orchestrech Vlasty Kloce a později u Zdeňka Bartáka staršího v Praze. A právě František Bárta převzal v r. 1965 orchestr od Jaroslava Khaila.

Od roku 1966 Taneční orchestr PKO Pardubice vystupoval pravidelně U jezírka a ve velkém sále Hotelu Grand. Pořádal také časté koncerty po celých Východních Čechách. Zkoušky probíhaly jednou týdně. Většinu aranžmá psal sám kapelník František Bárta. Repertoár tvořily jak převzaté skladby Count Basieho nebo Quincy Jonese, tak i vlastní autorské skladby Františka Bárty a Karla Pečínky. Z českých skladatelů orchestr spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem a Karlem Macourkem.

V letech 1966 – 1968 absolvoval orchestr zahraniční zájezdy do NDR, Polska a Jugoslávie. K významnějším akcím patřilo také účinkování s Vídeňskou lední revuí, kterou soubor doprovázel v letech 1969 – 1971. Pro tuto příležitost byl orchestr rozšířen o smyčcové a bicí nástroje. Taneční orchestr PKO pořádal také soutěže, na kterých se snažil objevovat nové pěvecké talenty. V roce 1969 doprovázel v Jihlavě celostátní finále soutěže mladých zpěváků. Koncem r. 1969 se z rytmické skupiny orchestru utvořila nová samostatná formace s názvem Half Beat, kterou řídil kytarista Otto Stelzer.

V roce 1972 přebírá po Františku Bártovi taktovku Miloslav Menšík a o rok později orchestr končí svoji činnost, protože nástup kytarových skupin způsobil pokles zájmu o činnost velkých orchestrů. Na konci r. 1974 se Park oddechu a kultury Pardubice rozhodl soubor obnovit. Kapelníkem nového tělesa se stal trombonista František Rulík, který vedl taneční orchestr v Chrudimi. Odtud si přivedl většinu hudebníků. Nový Taneční orchestr PKO měl obsazení 2 trubky, 2 trombony, 2 saxofony a rytmickou sekci. Hlavní náplní byla sice hudba k tanci, ale kromě toho orchestr pořádal až 30 koncertních vystoupení ročně. Aranžmá pocházela převážně z pera kapelníka Františka Rulíka. V této podobě působil orchestr až do roku 1983, kdy zanikl.

K významnějším pardubickým kapelám patřil také Taneční orchestr Kulturního domu Dukla Pardubice. V roce 1961 ho založil Ivan Kunsch. Orchestr hrál v obsazení 4 saxofony, 2 trubky, 2 trombony, piano, kytara, baskytara, bicí a zpěv. Orchestr ale nedosahoval takové interpretační dokonalosti, jak bylo v té době zvykem.

Roku 1967 přišel za dirigentský pult Jaroslav Khail. Tomu se v průběhu 2 let podařilo (díky nácviku nového repertoáru a personálním změnám) zařadit kapelu mezi nejlepší taneční orchestry na Pardubicku. Poté následovalo koncertování po celých Východních Čechách a nahrávání ve studiu Čs. rozhlasu v Hradci Králové. V tomto období s orchestrem vystupovali trumpetisté Bohuslav Drahovzal, Antonín Karásek, saxofonisté Jaroslav Khail a Miloš Teplý, trombonista Zdeněk Knoflíček, pianisté Jiří Štusák a Petr Diewok, kytarista Mojmír Švadlenka, baskytarista Jiří Balcar a bubeník Oldřich Bubák.

Z velkého orchestru vznikla v r. 1974 menší skupina s názvem Nonet + 1. Svou roli sehrály ekonomické otázky – menší soubor byl pro pořadatele finanční výhodnější. Roku 1978 se skupina ještě zmenšila a působila pod názvem Disk. Začala produkovat disco styl a vystupovala v obsazení: Jaroslav Khail – alt saxofon, Slavomír Fidra – tenor saxofon, Petr Diewok – elektrické klávesy, Tomáš Bohó – kytara, Miloslav Valenta – baskytara a Jan Risler – bicí. Skupina hrála na tanečních zábavách až do roku 1991, kdy ukončila svoji činnost.

Menším orchestrem působícím v šedesátých letech v Pardubicích byla formace EXOR (Experimentální orchestr) trombonisty Jiřího Kubanta. Ten byl ve své době výborným aranžérem, proto kromě tanečního repertoáru zařazoval do programu skladby zahraničních autorů z oblasti moderního jazzu. Od r. 1964 až do svého zániku v r. 1968 hrál orchestr v obsazení: Antonín Karásek – trubka, Jiří Kubant – trombon, Jan Pavlík a Ladislav Nesládek – saxofony, Ladislav Kutílek – kytara, Ivan Knoflíček – baskytara a Jindřich Pavlík – bicí nástroje. S kapelou vystupovali zpěváci Eva Navrátilová a Ivan Harnach, kteří později působili profesionálně v Brně. Orchestr pravidelně účinkoval v kulturním domě v Pardubicích-Ohrazenicích.

Počátkem 60. let nastal rozvoj společenského života v Lázních Bohdanči. V r. 1964 nechal podnik Ramo Pardubice vytvořit Taneční orchestr ZK Ramo, který hrál pacientům a návštěvníkům lázní. Dirigentem se stal Josef Somr. Orchestr byl složen převážně z pardubických muzikantů a vystupoval v obsazení 2 saxofony, trubka, trombon, klarinet, housle, klavír, kontrabas, bicí a zpěv. Toto obsazení však nebylo stálé a často se měnilo. V lázních orchestr působil až do r. 1981, kdy ho vystřídala skupina Elite Club Dr. Mirko Špačka. Taneční orchestr Josefa Somra přešel pod Kulturní dům Dukla Pardubice, kdy byl přejmenován na Taneční orchestr KD Dukla. Jeho novým kapelníkem se stal Karel Just, který hrál v orchestru na klarinet a housle. Dalšími členy byl trumpetista Oldřich Reinberk, saxofonisté Miroslav Poborák a Stanislav Kubíček, klavírista Karel Kejklíček, baskytarista Josef Klouček a bubeník Miroslav Horáček. Taneční soubor vystupoval převážně na klubových akcích KD Dukla.

Zpět


 .